Filipínské ostrovy

Filipíny začaly pro západní svět existovat v roce 1521, kdy je objevil portugalský mořeplavec Fernao Magalhaes ve službách španělské koruny. Následovala španělská kolonizace severní a centrální části Filipín, obydlených převážně malajskými a čínskými obchodníky, spojená s katolizací. Vlivem španělských misionářů (Legazpi, Urdaneta aj.) jsou dnes Filipíny jedinou katolickou zemí v celé Asii. Jižní oblasti, zejména Mindanao a Suluské souostroví, kde převládali muslimové, však nebyly nikdy úplně podřízeny Španělsku, ale zůstávaly pod politickým vlivem malajských sultanátů; oblast je geograficky blízká malajskému Sabahu.

Ostrovy byly v roce 1898 po španělsko-americké válce postoupeny Spojeným státům a od roku 1900 začaly vznikat první demokratické instituce. Společenství Filipín bylo založeno roku 1935 s cílem připravit zemi na politickou a ekonomickou nezávislost, ale toto úsilí bylo pozdrženo druhou světovou válkou a následnou invazí a okupací Japonskem.

Po osvobození Filipín americkou armádou v letech 1944-45 byla 4. července 1946 vyhlášena Republika Filipíny. Vláda odpovídala americkému vzoru a prvním prezidentem se stal Manuel Roxas. V roce 1965 byl zvolen prezidentem Ferdinand Marcos, který v roce 1972 vyhlásil stanné právo a zavedl diktaturu. Vražda vedoucího opozice Benigna S. Aquina roku 1983 byla rozbuškou, která vedla ke svržení zkorumpované Marcosovy vlády v roce 1986. Vdova Corazon Aquinová se stala prezidentkou a zahájila období demokracie, které vyústilo ve svobodné volby.